František Drtikol / 3.3.1883-13.1.1961
Předně bych chtěl říci, že úkolem fotografie není uchovati pouze podobu člověka. Moderní portrét musí chtít vyjádřit něco víc, charakter. Proto fotograf musí se do člověka přímo zamilovat, cítit s ním, vžíti se do něho, pochopiti jaksi jeho intimní osobnost, odmaskovati jej a potom jej teprve zachytiti v aparátu.
František Drtikol byl významný český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky; ale také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu. Je právem označován za patriarchu českého buddhismu.
Narodil se v rodině drobného obchodníka. Po studiích na místním gymnáziu se zde vyučil fotografem ve fotografickém ateliéru Antonína Maltase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Lehr und Versuchsanstalt für Photographie v Mnichově v letech 1901 až 1903. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. V roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1910 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání.
Od svého příchodu do Prahy se věnoval duchovním naukám, józe a především buddhismu. Prováděl meditační praxi a studoval staré texty, jež později také přeložil do češtiny. Jako první přeložil do češtiny nejen mnohá díla klasického buddhismu, mahájánová a vadžrajánová, ale také díla taoistická a například i množství upanišád, Šankaru, Eckhartda a další. Jako vůbec první u nás sám prakticky zabýval tibetským buddhismem, který také učil a překládal. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války, kdy byli oba odveleni k vojenské službě. V roce 1921 Škarda z firmy odchází, ale již v roce 1920 se firma vrací k názvu Drtikol.
V jeho ateliéru s ním pracovali učedníci a laboranti, z nichž nejslavnějším se stal Jaroslav Rössler, který se v jeho ateliéru v letech 1917-1921 vyučil a pracoval zde až do roku 1926.
Drtikolovu tvorbu inspirovala i jeho první žena Ervína Kupferová, výrazová tanečnice, která vystupovala v Národním a Vinohradském divadle. Byla Drtikolovým modelem od roku 1919 a jeho ženou v letech 1921 – 1926. Již od roku 1911 se Drtikolovy fotografie začínají objevovat na fotografických výstavách v Čechách a o několik let později i v zahraničí. Ve stejném období začínají významné české i světové časopisy publikovat jeho dílo. Ve 20. a 30. letech 20. století byl nejznámějším českým fotografem, uznávaným i v zahraničí.
Přes světový věhlas, který jeho dílo mělo, se jeho ateliér v období světové hospodářské krize, po roce 1930, potýkal s existenčními problémy. V roce 1935 svoji fotografickou činnost ukončil. Prodal svůj ateliér a s výjimkou let 1945-1946, kdy vyučoval fotografii na Státní grafické škole v Praze, se fotografii již nevěnoval.
Po roce 1935 se opět vrátil k malbě a plně se věnoval duchovním naukám, především pak buddhismu, a svým žákům. Dodnes je označován za patriarchu českého buddhismu. V roce 1948 se na základě své malířské tvorby stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Prvořadým jeho zájmem v té době však bylo studium filozofie a to jak západní tak východní a meditativní život.
Obklopen svými žáky žil ve vile na Spořilově až do své smrti v roce 1961.
Drtikol se proslavil jako fotograf portrétů a aktů, jeho dílo je však mnohem širší. V roce 1911 vydává album 50 olejotisků Z dvorků a dvorečků staré Prahy, kde zachycuje krásu mizejících pražských zákoutí. Ve své tvorbě ovlivněné pozdní secesí, zprvu zasahoval do svých fotografií a pomocí retuší či domalováváním pozadí je dotvářel. V pozdější době se přiklonil k takzvané čisté fotografii a výsledný obraz tvořil pouze pomoci světel a rekvizit ve svém ateliéru. V posledním období své fotografické tvorby, se odklonil od fotografování živých modelů a vytvářel stylizované papírové postavy, jejich fotografovaní mu lépe umožňovalo realizovat jeho představu výsledného obrazu. Významným prvkem Drtikolovy fotografické tvorby bylo používání ušlechtilých tisků. Pro dosažení maximálního výtvarného účinku kromě používání gumotisku, uhlotisku a olejotisku experimentoval Drtikol s mnoha dalšími technikami, které ho vedly k vývoji vlastní patentované techniky půltónové fotolitografie.
