15. srpna 1965 odehrála skupina The Beatles svůj vůbec největší koncert. Stalo se tak na dnes již neexistujícím stadionu Shea Stadium v New Yorku. Ten tehdy navštívilo okolo 55 tisíc lidí. Dostat se na něj však nebylo snadné a už vůbec ne jako fotograf.
Marcu Weinsteinovi se přesto povedl husarský kousek. Po zkontrolování lístků u brány nejel s davem výtahy nahoru, ale naopak sešel po schodech dolů. Tam chtěl najít členy své oblíbené kapely. Místo toho však narazil na jedny zamčené dveře za druhými. Nakonec však přeci jen jedny odemčené našel.
Otevřel jsem. Šatna byla plná policistů. Vytáhl jsem svou zfalšovanou novinářskou propustku. Došel jsem k prvnímu policistovi, kterého jsem viděl a s falešným britským přízvukem jsem mu sdělil, že cestuji spolu s členy kapely, ale ti se mi ztratili.
Mohl byste mi pomoct dostat se k nim zpět?
Podíval se na mě.
Z cesty pánové, on patří ke kapele. Doprovodím ho ven k pódiu.
Pojďte za mnou.
Tak jsem šel za ním.
Byl jsem v šoku - celé mi to sežrali i s navijákem.
Aby nebyl odhalen, Marc celou dobu dělal, jakoby k ostatním skutečně patřil. Díky tomu nejenže měl nejlepší výhled ze všech diváků, ale také mohl pořídit tolik snímků, kolik chtěl. Kromě něj byl navíc na koncertě přítomen pouze jeden jiný fotograf a tomu došel v průběhu vystoupení film.
Není tak divu, že mají pořízené snímky ohromnou cenu. V aukci jistý sběratel za všech 61 černobílých fotografií utratil 30 680 liber.
Marcovi Weinsteinovi se však jeho sen nesplnil. Osobně potkat členy britské skupiny, jak měl původně v plánu, se mu nepodařilo.
Marcu Weinsteinovi se přesto povedl husarský kousek. Po zkontrolování lístků u brány nejel s davem výtahy nahoru, ale naopak sešel po schodech dolů. Tam chtěl najít členy své oblíbené kapely. Místo toho však narazil na jedny zamčené dveře za druhými. Nakonec však přeci jen jedny odemčené našel.
Otevřel jsem. Šatna byla plná policistů. Vytáhl jsem svou zfalšovanou novinářskou propustku. Došel jsem k prvnímu policistovi, kterého jsem viděl a s falešným britským přízvukem jsem mu sdělil, že cestuji spolu s členy kapely, ale ti se mi ztratili.
Mohl byste mi pomoct dostat se k nim zpět?
Podíval se na mě.
Z cesty pánové, on patří ke kapele. Doprovodím ho ven k pódiu.
Pojďte za mnou.
Tak jsem šel za ním.
Byl jsem v šoku - celé mi to sežrali i s navijákem.
Aby nebyl odhalen, Marc celou dobu dělal, jakoby k ostatním skutečně patřil. Díky tomu nejenže měl nejlepší výhled ze všech diváků, ale také mohl pořídit tolik snímků, kolik chtěl. Kromě něj byl navíc na koncertě přítomen pouze jeden jiný fotograf a tomu došel v průběhu vystoupení film.
Není tak divu, že mají pořízené snímky ohromnou cenu. V aukci jistý sběratel za všech 61 černobílých fotografií utratil 30 680 liber.
Marcovi Weinsteinovi se však jeho sen nesplnil. Osobně potkat členy britské skupiny, jak měl původně v plánu, se mu nepodařilo.
© MARC WEINSTEIN
