Jednou se udělal pořádný led, ale pak přišla obleva, odtálo to a pak zase přišel mráz a po něm se vytvořila taková krustička, po které jsme lítali. Začalo se to s námi houpat, ale my jsme předstírali, že je pod krustou ještě starý pevný led a nic se nám nemůže stát, i když jsme tušili, že tam asi tak pevný led není.
Dvojitý led je hlavně o hře, kdy se sám v sobě přesvědčíš a utvrdíš v tom, že nebude žádný průšvih. Sice víš, že tam nakonec zahučíš, ale chceš věřit tomu, že tě nedostanou. Dostali nás úplně všechny. Mleli nás, ale pro mně bylo důležité tvářit se, že nejsou.
Jan Ságl
Fotograf Jan Ságl se narodil 25. března 1942 v Humpolci, kde v roce 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole. V šedesátých letech pracoval jako nezávislý fotograf pro umělecké časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění a tak se dostal do okruhu osobností aktuální výtvarné scény.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy svěží závan svobody a politického uvolnění začala střídat všeobecná deziluze a začínající normalizační represe, začal Jan Ságl společně se svou ženou, malířkou a akční umělkyní Zorkou Ságlovou a jejím bratrem Ivanem Martinem Jirousem, spolupracovat s českými undergroundovými skupinami. Nejdříve s psychedelickou legendou Primitives Group, poté s Plastic People of the Universe a později i se DG 307. Do roku 1976 tak vzniklo velké množství fotografií, které dokumentují koncerty a akce těchto kapel a s nimi zachycují i jejich přátele a příznivce z řad osobností českého undergroundu a disentu.
Když už se policejní razie na utajovaných koncertech jevily stále brutálnější a bezohledné domovní prohlídky nebraly konce, když už zatýkání a uměle vyvolané soudní procesy s členy kapely deptaly do morku kostí i ty nejzarputilejší, rozhodl se Jan Ságl své fotografie z let 1967-1976 ukrýt před policií. Podle mých fotek nikdo zatýkat nebude! Fotky a negativy se tak roztrousily mezi přáteli, a část z nich dokonce skončila zalitá v podlaze něčí chalupy. Před rokem se fotografie našly a jejich autor se rozhodl je poprvé v uceleném souboru zveřejnit. Vznikla tak kniha i stejnojmenná výstava Tanec na dvojitém ledě.
Mnohé z nich jsou zveřejněny poprvé. Svou lehkou atmosférou nedávají tušit, že vznikly v nelehkém období normalizačního Československa. Lidé na nich se svobodně baví, slaví a tančí, poddali se oné iluzi zdánlivě bezpečného dvojitého ledu, který pod nimi ale pomalu praská.
Hlavním zájmem jeho snímků se ale nakonec stala krajina. Jako jeden z prvních u nás se zabýval možnostmi barevné fotografie a dokázal v ní najít stejný umělecký potenciál, jaký byl do té doby přisuzován fotografii černobílé. Vydal několik obrazových publikací a jeho dílo je zastoupeno ve sbírkovém fondu domácích i zahraničních galerií a muzeí.
