Není jednoduché najít hranici mezi jemným humorem a přízemním primitivismem.
František Dostál, pozorovatel každodenního života obyčejných lidí, to uměl.
Z jeho fotografií vyzařuje laskavý pohled na svět a skrytý smysl.
Intenzita, s jakou zaznamenal svět způsobila, že jeho snímky jsou cenným sociologickým dokumentem.
Svoboda věčného amatéra mu přinesla statut samorostu.
Fotografoval stále analogově a většinou černobíle.
Jeho dílo se nesmazatelně zapsalo do dějin české fotografie.
Vymýšlíme si rádobypoetické definice, šifrujeme řeč fotografie do symbolů, a přitom fotografie je tou nejpravdivější lží a její půvab spočívá v rukopisu.
